Bestfiction

Autor: Saawrin Streda, 09 Júl 2008 20:59

Disclaimer: Autor dává tímto na vědomí, že nevlastní žádnou z postav Beybladu a že jediným jeho slabomyslným výtvorem je příběh a dcera Borise Bjelkova. Hluboce se za to omlouvá.

 

„Bestfiction“

 

Místo: Rezidence Hiwatari

Čas: 9.00 p.m.

Kai: Zdravím, Borisi. Máš, pro co jsi byl poslán?

Boris: Zde jest Black Dranzer.

Kai: A cena?

Boris: Dejte se k nám a je váš, pane.

Kai: A to má být cena?! Borisi, já se k vám přidám rád.

Boris: To je dobře, váš děd na vás bude pyšný, pane.

Kai: To bych neřekl, Borisi. Můj děd, žel, už nebude pyšný na nikoho.

Boris: Snad jste…?!

Kai: (úsměšek) Ovšemže ne! Byla to nehoda, opilý řidič.

Boris: Takže? Budete pokračovat v jeho díle?

Kai: Ovšemže. Dokončím co on začal.

Ann: Takže to má být sbohem, lásko?

Kai: Annie. Chtěl bych…

Boris: Anno?! Co tu…?!!

Kai: Vy dva se znáte?

Ann: Tenhle slizoun je můj otec.

Boris: Zmije. Odveďte ji ke mně. (kývá na dva strážné)

Kai: Stát.

Ann: Nech je, vždyť je konec. Řekni sbohem a otoč se, tvař se, že mě nevidíš.

Kai: Nechci, aby byl konec. (otočí se ke strážným) Já jsem teď hlava rodu a říkám vám, že se máte vrátit na stanoviště.

Boris: Ale pane, ona…

Ann: Neprodlužuj to, Kaii. Oba dva víme, že si zvolíš moc.

Kai: Vždycky jsem po tom toužil. Po Black Dranzerovi. Nechtěl jsem prohrávat, už nikdy.

Boris: Tak si ho vezměte, pane, je váš.

Ann: Ale kdybys nikdy neprohrál, nebyli bychom se potkali.

Kai: Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel.

Ann: Že ne? Nikdy bys nebyl narazil na opuštěnou malou holku, která se třásla zimou a strachem v zapadlé, špinavé uličce.

Boris: Tak takhle to bylo, ty poběhlice!

Kai: Neříkej jí tak!

Ann: Má pravdu, nech ho. Sám se o to postaral, viď, otče?!

Boris: To by stačilo. Nechte ji vyvést, pane, a já vám zaručím, že už vás nebude nikdy otravovat svojí přítomností.

Kai: Zmlkni, Borisi. Já už prohrávat nebudu. Nikdy. Slíbil jsem to.

Ann: Než mě vyhodíš, musím ti poděkovat. Za všechno. (jde ke Kaiovi)

Boris: Drž se dál, děvko!

Ann: Ani mě nenapadne, tohle je jenom mezi mnou a tvým pánem, pse.

Kai: Annie…

Ann: (líbá Kaie)

Boris: (je na pokraji infarktu)

Ann: Sbohem.

Kai: Já ho nechci.

Ann: (odchází) Buď šťastný a nehledej mě.

Kai: Počkej! Říkám, že ten hloupý blade nechci!

Boris: (šokovaně lapá po dechu) Pane?!!

Kai: Nestojí mi za to všechno.

Ann: Jak prosím?

Kai: Kdybych si ho vzal, prohrál bych přece sám nad sebou.

Ann: (úsměv) Lásko moje, začínám tě v tom arogantním šaškovi poznávat.

Boris: (má infarkt)

Kai: Pojď odsud, zavoláme mu sanitku.

Ann: Jo. To asi bude nutný.

Boris: (dusí se a lapá po dechu)

Kai: Co jsi napovídala zbytku týmu?

Ann: Že potřebujeme chvíli soukromí.

Kai: Jsi skvělá, Annie.

Ann: Jo, to už jsi myslím párkrát řekl. Miluju tě.

Kai: Já tebe víc.

Voltaire: (objevuje se) Ne tak rychle, mládeži.

Kai: Ty jsi mrtvý.

Voltaire: Možná. Každopádně mi to svědčí, cítím se mnohem líp než zaživa.

Ann: (hysterický smích) Asi je toho na mě dneska trochu moc.

Kai: Klid. Je to jenom přelud.

Voltaire: V tom autě seděl někdo jiný, naštěstí.

Kai: (odfrkne si)

Ann: Halucinace. To je ono. Musí to být halucinace.

Boris: (probírá se a vidí Voltaira) Pane můj!!

Voltaire: Zmlkni, pse!

Ann: (nevěřícný úsměv)

Kai: Chytře jsi se zachránil. Pojďme si promluvit dovnitř.

Voltaire: Otevřu nějaké víno. Necháme nejdřív ochutnat někoho z postradatelných, pro jistotu.

Kai: Jak myslíš.

Ann: To byla moje narážka, že ano? Nejspíš se vypařím.

Boris: (drží Annie jednou rukou kolem pasu a pistolí v druhé ruce jí míří na hlavu) Pane Voltaire.

Voltaire: (úsměv) Pojďme, Kaii.

Kai: Když nepůjdu?

Boris: (významný pohled na pistoli a Annie)

Kai: Myslel jsem si to. Budiž tedy.

Voltaire: Borisi, slečna cestou vezme nějaké víno.

Ann: (vypadá, že bude zvracet) Asi by ses měl na mě vykašlat, Kaii.

Kai: Ani mě nehne.

Ann: No tak, o nic nejde. Tady Blbis je přece ten nejhodnější, nejlaskavější a nejvíce odpouštějící otec na světě.

Kai: (uchechtnutí) Právě proto.

Voltaire: To by stačilo, hrdličky. Slečna – nebo snad paní – bude ochutnávat první.

Ann: Boriblba vezmu ssebou.

Boris: (krutý smích) Uvidíme, kdo koho kam vezme.

Kai: (chce praštit Borise, ale oči mu utkví na pistoli)

Boris: Velmi dobře.

Kai: Za tohle budeš platit.

Ann: (zatne zuby) Přijde den…

Voltaire: (smích)

Kai: Pusťte ji a udělám cokoliv.

Ann: To ať tě ani nenapadne! Jsi důležitější než já, bez tebe zítra prohrajou!

Kai: Jenže bez tebe prohraju já.

Ann: Prosím. Jestli jsi mě někdy miloval, udělej to. Pro mě.

Kai: To nemůžeš chtít.

Ann: Ale můžu prosit. Na mně nezáleží, TY ho musíš zastavit.

Boris: To stačí. Jdeme.

Voltaire: (luskne prsty na strážné) Odveďte ho dovnitř.

Ann: Kaii! Jdi!

Boris: Zmlkni, děvko! (kopne Annie)

Ann: (v očích má slzy) Musíš vyhrát sám nad sebou! Jdi!

Voltaire: Pokud odejdeš, ona zemře.

Ann: Já budu pořád s tebou, ať půjdeš kamkoliv.

Kai: (váhá) Nemůžu…

Ann: Jdi… Zůstaneme spolu. Věř mi.

Kai: Vrátím se.

Ann: Miluju tě. Jdi už.

Boris: (natahuje kohoutek) Já nebudu střílet do vzduchu.

Ann: Lásko, jdi.

Kai: Miluju tě. Vždycky budu, Annie. (otočí se a mizí ve tmě)

Boris: (vystřelí)

 

Ann: (nevěřícně) On fakt odešel.

Voltaire: Tak to vypadá, že to s tebou nemyslí až tak vážně, co?

Ann: Tohle se mi snad zdá. On fakt odešel.

Voltaire: (smích)

Boris: (úsměv)

Ann: No, asi je to jedno. (žádné slzy) Stejně jsem mrtvá.

Boris: Vážně? Nepovídej.

Ann: (prohlíží si úhlednou ránu přímo v místě srdce) Tohle přece je smrtelná rána, ne?

Voltaire: Je.

Boris: Tak proč není mrtvá?

Voltaire: Nejspíš neumíš střílet.

Ann: (úsměv, z úst jí teče pramínek krve)

Boris: Hele.

Voltaire: Na tohle nemám čas. Střel ji ještě jednou.

Boris: Zahrajeme si ruskou ruletu.

Ann: Tak jo.

Boris: (vyndává z bubínku zbraně všechny náboje až na jeden) Bude to víc fér.

Voltaire: Já nehraju.

Boris+Ann: Ale jo.

Voltaire: Dobře, tak já začnu. (bere pistoli, roztáčí bubínek a mačká kohoutek)

Ann: (kašle krev)

Voltaire: (oddychne si, protože žije)

Boris: Teď ty. (podává pistoli Annie)

Ann: (opakuje proceduru, nic se nestane)

Boris: Tohle je ironie. (zbraň vystřelí)

Voltaire: To je. (je zasažen odraženou kulkou)

Boris: Není nad dobrou neprůstřelnou vestu.

Voltaire: (je definitivně mrtvý)

Ann: (má obličej i ruce od krve) Asi umřu taky.

Boris: No že to trvalo.

Ann: Taky si říkám. (umírá)

---

Nick:	Saawrin
Kategória	Fanfiction/krátka poviedka/tematika: Beyblade
Žáner	-
Debata k poviedke:	Fórum

---