Anděl

Autor: Saawrin Streda, 02 Júl 2008 11:43

„Na co myslíš, anděli?“ zeptalo se děvče, možná sebe, možná obrazu.

Když neodpovím, přemýšlel padlý anděl na plátně, opustí mě? Nechá mne tu samotného tak jako všichni před ní?

„Anděli,“ zazněl znovu její křišťálově čistý hlas. Mohla si dovolit mluvit na obrazy, vždyť jí zatím žádný z dospělých nevysvětlil, že obrazy ji neslyší.

Padlý anděl mlčel. Jeho oči plné bolesti spočinuly na dívce palčivým pohledem, propalovaly se jí do duše aniž by to tušila.

„Nestyď se, pověz,“ prosilo děvčátko úpěnlivě. V doširoka rozevřených šedých očích se zaleskl náznak slziček.

Sklopil pohled, nedokázal se dívat na pláč tak malého, nevinného stvoření. Pořád v něm zůstal malý kousek anděla.

První slzička dopadla na kamennou podlahu a rozstříkla se v droboučké kapičky.

Padlý anděl se svíjel utrpením. Krůpěje kanoucí z očí barvy holubičích křídel ho zraňovaly tak, jak by to nic jiného nedokázalo.

„Neplakej,“ zašeptal ochraptělým, dlouho nepoužívaným hlasem. „Neplakej, dítě.“

„Anděli,“ zvedla hlavu. „Jsi můj anděl strážný? Proto tu visíš na obraze?“

Zavrtěl hlavou. „Nejsem anděl strážný.“

Jeho odpověď dívku zklamala.

„Ale,“ dodal rychle, „myslím, že nikomu nebude vadit, když se jedním stanu. Neplač.“

Usmála se skrz usychající slzičky a natáhla ruku.

Padlý anděl vystoupil z obrazu a dotkl se jí.